Hlavním rysem současné vědy o živé přírodě je, že průlomové úspěchy molekulární biologie se staly bodem růstu věd o živé přírodě, což způsobilo revoluci v postavení věd o živé přírodě v přírodních vědách. V 50. letech 20. století zahájil objev dvoušroubovicové struktury genetického materiálu DNA novou éru studia životních aktivit na molekulární úrovni. Od té doby stanovení „centrálního zákona“ genetické informace z DNA na protein prostřednictvím RNA a rozluštění genetického kódu poskytlo teoretický základ pro zrod genetického inženýrství. Umělá syntéza bílkovin přiměla lidi, aby si uvědomili, že fenomén života není záhadný. Tyto hlavní výsledky výzkumu objasnily, že nukleové kyseliny a proteiny jsou nejzákladnějšími látkami života a životní aktivity se provádějí za katalytického působení enzymů. Naprostá většina enzymů jsou v přírodě bílkoviny. Protein je hlavním nositelem regulace a řízení všech životních činností. Tímto způsobem je odhalena struktura, funkce a vzájemný vztah proteinů, enzymů, nukleových kyselin a dalších biologických makromolekul a je položen teoretický základ pro studium podstaty a zákonitostí aktivity životních jevů.
